close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
NEW HOPE IN NEW LIFE !!!

Květen 2007

Ztracená láska (staré)

31. května 2007 v 21:46 Meadow foxtail

ztracená láska

24.1.2007 22:47 | My graphomania
Jsem řeka a tys byl té řeky pramínek,
jsem oheň, tys byl mého ohně plamínek.
Náš vztah už je uvadlou květinou,
co dříve na louce vynikala,
Náš vztah je zapomenutou vidinou,
co kdysi nás tak lákala.
Naše duše co dřív tak hořely
vyhasly a změnily se v led,
poslední zprávy o Tobě nás proklely,
nemyslela jsem že by to mohlo tak bolet.
Naše cesty se rozchází
každý máme svůj směr,
každý nové partnery nachází
i my jsme měli na výběr...


Na tuto básničku, co jsem psala už docela dávno, jsem si dneska vzpomněla, páč jsem s tím dneska měla trochu spojitost. Celkem na city....

You will die in this war

30. května 2007 v 21:28 | VittamínKa |  Meadow foxtail
Seděla na okraji střechy a hongala nohama. Chladná noc, vítr ji splétal vlasy. Z dálky se táhl pomalý zvuk jí už známé písničky. Pobrukovala si ji a dívala se na lidi chodící pod ní. Půlnoční svit měsíce se jí odrážel v kukadlech. Dívala se na obraz života který ji byl cizí.

Zavřela oči a zaposlouchala se. Ta píseň ji připomínala to nejkrásnější v jejím životě. Tu krásu co už dávno ztratila. Vzpomínky se předháněly jedna před druhou.
Najednou nějaká cizí postava v jejím snění se zjevila. Dívku vylekal zohyzděný obličej. Byl to jeden záblesk a vpomínky se změnily. Zmatek a strach. Cítila jak ji po tváři tečou slzy. Bála se je otevřít. Bála se té postavy. Zase zaslechla zvuk písně. Už to nebyla ta krásná skladba.
Zvuk se k ní přibližoval a slova ji děsila.

YOU WILL DIE IN THIS WAR,

AWAKE FROM HELL NEVERMORE!



YOU WILL DIE IN THIS WAR,

AWAKE FROM HELL NEVERMORE!

Nemohla to poslouchat! Dlaně si pevně přitiskla na uši aby neslyšela. Ale zvuk byl moc pronikavý....

YOU WILL DIE IN THIS WAR,

AWAKE FROM HELL NEVERMORE!

Cítila jak do ní někdo vstoupil. Někdo ji svázal a ona letěla dolů. Nemohla dýchat, dusil ji popelavý pach. Oči stále neotvírala....Najednou obrovská rána, záblesk světla a.....ticho....

Seděla na okraji střechy a hongala nohama. Chladná noc, vítr ji splítal vlasy. Z dálky se táhl pomalý zvuk jí už známé písničky.

Kolik vás tady chce dojít až k maturitě??

28. května 2007 v 16:46 Everything about me


Ok that's it, this is the end,
5 long years have now gone my friend,
Time has gone so quick, we now more on,
Now which path do I move upon?

Taking different paths, no longer together,
Still hoping we'll be friends forever and ever,
Really going to my time at school,
But some of you thinking, 'grow up you fool!'

The last 5 years have been so far the best,
But now here comes the final test,
Not the test of knowledge, but the test of friendship,
Will we still be close? Still joined at the hip?

Really going to is not seeing you every day,
Still keep in touch though come what may,
Really cannot believe that this is the end,
5 fun filled happy years has all gone now my friend!


Hurikán Wilma

27. května 2007 v 20:17 Flashback
Tak toto je jesen z mých silných zážitků. Byl ajsem zrovna na Floridě, dyž se tama prohnal hurikán Wilma. Chtěli jsem odletět někde jinam, třeba do NY, ale ja prostě chtěla zůstat. Takový zážitek sem si nemohla nechat ujít. Sice to byl trochu risk, ale jsem tady že jo :-) Tak se kdyžtak podívejte jak to asik vypadalo :p
http://www.hurikany.info/content/view/25/31/

Z novin

Wilma je nejsilnější bouří změřenou nad Atlantikem

Na Floridu by měla Wilma dorazit v sobotu.zvětšit fotografii...
Na Floridu by měla Wilma dorazit v sobotu. (Autor: Reuters)

Dávám sílu jiným, ale příliš mě to vysiluje....

24. května 2007 v 22:17 Everything about me
Bojovnice za lidská práva. Kolikrát jsem tohle už slyšela na svou osobu? Možná v tom je pravda. Zastávám se slabších, ohrožených....cítím se silná, mám potřebu někoho ochraňovat, ale...neškodí mi to? Za tobrotu, na žebrotu. Jasně, už bylo případů, kdy všechno dopadlo dobře, ale teď se hroutím do propasti?
Jaka jsem byla dřív...před tím....smích, smích, radost, smích, přátelství, spokojenost....Chápala jsem své lidi a nechápala ostatní...
A teď...chápu ostatní a nechápu své lidi. A jako by všechna radost upadla. Jako bych to už nebyla já. Jako by se mi ztratil úsměv ze rtů. I když se směju....je to radost?
Zpět!
Chci zpět své myšlenky, radosti, přátele....
Naše dny nejsou sečteny, tak budu dál jako mírumilovný člověk pomáhat světu a utápět se v jejich problémech?
14 dní....a budu to zase já....14 dní dva týdny, 336 hodin....a budu to já. Přísahám....A kdo mi k tomu pomůže? Staré zvyky, staré činy a STAŘÍ PŘÁTELÉ ... :-)

Hrátky s holkama

24. května 2007 v 9:09 | VittamínKa, ŠtěPUNKa, Elis |  When Am happy
Aerodinamická
Kristýna
O minulých prázdninách
rozvyklaně
šukala
s veverkou
na záchodě
Protože má hovno v prdeli.
.............................................
Retardovaný
Švarc
zítra
nudně a pomalu
bude počítat příklady do fyziky
s VittamínKou
v lese na jehličí
aby zhubl :D
.......................................
Zahrabaná
babička
pozítří
zavirovaně
kakala
se psem
v jeskyni
páč sou to prasata.
.........................................
Culíkatá
Katuš
když chytla záchvat smíchu
průběžně
se rýpala v nose
s jelenem
na monitoru
protože jsou chytré holky.
.........................................
Debilní
Monika (moni to neni nic proti tobě :p )
při východu slunce
vášnivě
kousala karimatku
s Hanákovou
na stromě
aby se měli čemu divit.
.............................................
Veselý
motorkář Poštulka
včera o půlnoci
radostně zpíval koledy
s Karolínou
ve fyzice
protože je svrtbila prdel.
.........................................
Obtloustlý
Poppy
jenou v roce na Vánoce
opile
drkotal zubama
s Radkou
v učebně dějepisu,
protože je párátko.
..........................................
Nadržený
králíček Azurit
když pršelo
rychle
skákal po poli/y
s teniskou
na nádraží
protože chtěl být vtipný.
........................................
Zhnusená
Štěpánka
před 150 lety ve 3 v noci
silně
klikala
s paní Vrbovou
ve skříni
protože svítí sluníčko.
......................................
Sme si hráli ve fyzice :p

Snění života

23. května 2007 v 15:35 When Am happy
"Život... není. Je to je dlouhý sen... a smrt probuzení."
Já nevím co si o tom myslet. Přijde mi to smutné. Představa že tohle všechno je sen. Že sním ty pěkné zážitky a to zlé jsou noční můry. Lítám po tmavém sklepě a laserem střílím do svých kamarádů, kteří jsou na šest vteřin "mrtví". Pak na oplátku zabijou oni mě. Smějeme se a všechno to je jen sen? Ne! Já tomu nevěřím...Ale co je potom? Proč v dnešní době techniky a uskutečnění nemožného nejsme schopni zjistit co je potom, čemu my říkáme smrt? Zvláštní, zvláštní....
Věříte tomu??

Židovka

16. května 2007 v 22:14 Jewry
Obrázek “http://www.olam.cz/literatura/music/booklet/Mishpach1.JPG” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Nedávno jsem zjistila že mám židovské předky. Do té doby jsem se o ně nějak nezajímala, ale myslím že Židé jsou docela zajimavé etnikum a chtěla bych se o ní dovědět víc. Proto tedy tato rubrika. Pro ty co neumí anglicky....Jewry=židé :-)
Je pro mě docela lákavé se dovědět víc o jejich kultuře, o svatých městech, mešitách, o jejich náboženství, o tom, jak byli likvidováni Germány,...
Proto se tady sem tam objeví různé informace a obrázky.
Jednou bych se chtěla podívat třeba do Jeruzaléma a všechno tam nafotit. Kdo ví...třeba se toho dožijeme :-)
Ostnatý drát v táboře Buchenwald

Vzpomínky které prohřály chladnou noc

15. května 2007 v 21:22 Meadow foxtail
Seděla na zemi. Jen v noční košilce. Chlad ji nutil sedět ve schoulené poloze. Opírala se o malou chatku uprostřed lesa. Blízko ní bylo ticho. Hrobové ticho, ale z dálky byli slyšet opilci, vracející se z hospody. Jak dlouho už tady sedím a třesu se zimou? Kolik může být hodin? Probíhalo jí zrovna hlavou. Začínalo se rozednívat. Celou noc přemýšlela. Přemýšlela a vzpomínala. Vzpomínala na domov, na přátele a na své útulé městečko. V hlavě si promítala každou uličku kolem svého domova, vzpomínala na to, jak se vracela v noci domů z různých akcí ve městě, vzpomínala, na každičkou pěknou věc, která ji utkvěla v hlavě z jejího života. Vzpomínala se slzama v očích, ale úsměvem na tváři.
Uvědomila si, jaký žila skvělý život plný možností, radosti, přátelství, lásky...
Během svého života, udělala spoustu věcí, kterých určitou dobu sice litovala, ale dnes si uvědomila, že kdyby se to všechno nestalo, nebyla by tam, kde je teď. Opřená urostřed noci, daleko od domova o chatku s určitou svobodou. Dosáhla něčeho, o čem snila. Nepřipouštěla si to, až do této chvíle. Až tuhle noc popřemýšlela nad tím, co za ten svůj kratičký život stihla.
Jsem dobrá, říkala si, můžete na mě být hrdí. Dotáhla jsem to až sem.Když jsem se rozhodovala o svém životě, byla jsem zoufalá, nedoufala jsem v sebe samou. Ale zvládla jsem se postavit na nohy, začala jsem bojovat a vyhrála jsem. Všem jsem ukázala že na to mám. Všem!

"
Witt, ty už ses vzhůru?"..."Hey Witt! seš v pořádku?"
"Co,co? Jo..."
"
Jak dlouho seš vzhůru?"
"Mno...e...to už je ráno?"
"Jo, vypadáš děsně, tys brečela?"
"Sem v pohodě, dík Same. Jdeš se umýt? Ja jdu s tebou"
"Okey. Dneska máš velkej den, musím tě dát trochu do pořádku" Sam se uřímně usměje.
"To jo, tak honem, ať to všechno stihnem zlato" Witt Sama políbí a ruku v ruce se odchízí umýt. Witt je teď jiná. Usmívá se po dlouhé době. Sam se nestačí divit.
Zase je to jako dřív, myslí si Sam, když sleduje Witt jak si lehla do trávy a usmívala se na sluníčko...

Co dělat dál?

13. května 2007 v 21:30 Everything about me
Hm...tak už to přišlo...dneska jsem musela říct to ANO! Je to těžké, životní rozhodnutí... Naštěstí jsem to ještě trochu ukecala, takže mám další týden. Nevím co chci! Bojím se že to nevyjde.
A on...jako by se mě chtěl zbavit. Pořád mě tam cpe. Ale tak určitou svobodu bych tam měla...Ale co bych s ní dělala? Tam....
Tady bych byla fixovaná na rodiče, ale přeci jenomjsem si na to za těch 16 let už stihla zvyknout. Taky jsem si zvykla na své přátele. Ale nikdy v životě nebudu zůstávat na jednom místě. Musím se to naučit.
Tady bych to měla jednodušší. Ale asi by se nic nezměnilo. Pořád při starém...Ale já tady mám tolik lidí na kterých mi záleží :'(
Bojím se že bych tam ze zoufalosti propadla něčemu, čemu propadnout nechci! Ale asi bych na to neměla čas.
Taky se bojím, že kdybych odešla, co by bylo s mamkou. Je na mě dost fixovaná a kdybych u ní nebyla, myslím že by to jen těžce zvládala.
První rok bych měla oporu ze segřiné strany, ale potom? Odejde na výšku a já zůstanu sama. Budu se o sebe muset postarat. Nejsem si jistá jestli za sebe můžu mít takovou zodpovědnost. Chjo...
Takových okamžiků se bojím....

Zámek v oblacích

11. května 2007 v 14:53 Meadow foxtail


Černou tmou prochází dívka,
květy v rukou, vůně libá.
V hlavě toužebná myšlenka, citů křivka,
cítí jak nějakou tvář líbá.

Polibek první,
chlad nočního jara...
V tom tvář mizí.
Teď už jen háj plavuní,
svědomí ji kárá.
Vůně květiny jí je cizí.

Kolem ní, nejeden kamenný tyčí se kříž,
puch mrtvého masa se kolem šíří.
před ní, za ní, všude mříž,
zaslechla první hlasy upíří....

Její sen se vytrácí,
teď už i pláče malinko.
"Vem si mě k sobě maminko"
tam na ten zámek v oblacích.

Z tama slyší píseň líbeznou,
vždycky si přála být princeznou,
kde z písku princ postaví ji hrad,
a pak, i sand, ji řekne Mám tě rád....

Protestsong

10. května 2007 v 19:33 | Landa |  My bad days
S bezmocí otroků, pouta schovává.
Občan svobodný klopí zrak k zemi.
A ještě pálí jizva krvavá.
Oči se otevíraj s obtížemi.

V zajetí předsudků, láska uvadá.
Hledáme rozdílné, namísto sjednocení.
Vlastní tíha zas na nás dopadá.
Je tolik smutných očí v té naší zemi.

Hledajíc protivníka, stavíme barikády.
Viníme ostatní, sami tak čistí.
Co všechno dáme, za naše kamarády?
Kteří to vlastně jsou? Nejsme si jistí.

Ref: Král je klaun a klaun je králem,
pískot nese se znuděným sálem.
A tak pýcha vládne sama mase, nežijeme.
Přežíváme. Popereme se tu zase.
Ze lva se stal pejsek na řetězu,
slintá, čeká na odměnu od vítězů.

Je všechno v pořádku v tom našem okolí.
Pod teplou peřinou dobře se chrní.
Co bolí druhé, nás přece nebolí.
Tak zbylo z růží už jenom trní.

Ref: Král je klaun a klaun je králem,
pískot nese se znuděným sálem.
A tak pýcha vládne sama mase, nežijeme.
Přežíváme. Popereme se tu zase.
Ze lva se stal pejsek na řetězu,
slintá, čeká na odměnu od vítězů.



Cesta osudu

10. května 2007 v 18:19 Everything about me
Překvapuju sama sebe! Připouštím si věci, které bych si nikdy nepřipustila, důvěřuju lidem, od kterých bych to vůbec nečekala...Nesvěřuju se těm, co je znám už léta a dlouho pro mě byli vším....Smířila jsem se s něčím, co mě vždycky děsilo, co jsem nesnášela, teď ě to k tomu táhne....
Omlouvám se že mluvím tak, že nikdo nechápe wo co go, ale nechci dělat ukvapené závěry a nechci aby se vědělo něco, v čem sama nemám úplně jasno.
Můj život je teď na rozhraní. Stačí krok...Buď tam a nebo sem...Každopádně ať udělám jaký krok chci, změní se mi život. Jednou víc a jednou míň, ale pořád se změním. Nejen já, ale i můj postoj k životu.
Chci si užívat. Aspoň tu cestu k tomu rozhraní. Chci být se všema koho miluju. Chci ssi užít každou chvilku.
Tento článek by tu neměl vůbec být. Vypisuju svoje pocity....To sem nechtěla. Tento blog měl být je o mých výtvorech. Ale napsat jsem to musela.
Chci je říct, že zatím není nic definitivní.Sama nevím, kama moje cesta vede. Vím jen, že teď musím hodně makat, aby cesta byla aspoň nějaká. Jakou cestou se vydám, už nezáleží na mě, na rodičích, nebo přátelích. Závisí to na osudu....

Mám vás ráda, i když cítím že někteří mý blízcí se mi vzdalují. Někteří vzdálení se mi přibližují. Život...takový je život....

Zpověď? Ne...jen realita....

8. května 2007 v 21:39 My bad days

Hledám svůj deníček kde psala jsem si pocity své, chci ho najít...ne nechci! Nemůžu to psát. Bojím se, chci to, ale mám děsnej strach.
Nostalgie...špinavá vidlička na stole mě rozbrečela.
Výzva?
Uspěch?
Něco nového?
Nebo jen útěk, samota a konec?
Nevím, nevím, on ví...nakonec měl vždycky pravdu...ne neměl! co to kecám. Zmatek.
Ta fotka...nevím co cítím když ji vidím....
Jsem zmatená.
Chci pryč...pryč z reality....ale to nemůžu.
Tak uteču ale pořád to bude realita.
Krutá?
Ne...ticíce očí zmizí.
Volnost.
Kde? Tam? Volnost? Ne, to nejde.
"Budeš tam přiškrcená"
Nechoď tam.
Chci!
Když tam půjdeš, ztratíš vše.
Ne...všechno získám...
Nový pohled.
Sama? Rodiče? Nebudou.
Nezvládnu to.
Umřu.
Ale zase...hvězdy nelžou...
Sláva i po smrti.
Co to znamená?
Já to zvládnu.
Vyhraju.
Ale obětuju tomu život.
Nechci.
Chci svůj život, chci být free...
Třeba má pravdu, třeba jo.
Ale za zkoušku by to stálo tady.
Máme na to....prej máme....
Ale co tam?
Zase to samé....
Půjdu tam, nic jiného mi nezbývá....
Půjdu tam, snad neumřu žalem tam....
Ztratím vás?
Budu tady....I když ne osobně.
Zvládli to jíní, tak i já...
Neptejte se!!!! Neřeknu o čem mluvím...
To má duše promlouvá....

Oko

2. května 2007 v 14:27 | VittamínKa |  As a photographer
Tuto fotku jsem fotila už hoodně dávno. Je to oko mojí spolužačky. Nicolkoooo tvoje oko :p