Jen Erika mě upoutá. Její bílá pleť a kašmírové, vlnící se vlasy jsou okouzlující. Uchvacuje mě každým svým pohybem. Ale něco s ní není v pořádku. Kružítkem vyrývá čáru skrz sešit až do lavice. Na můj tázavý pohled vůbec nezareagovala. Jen sklopila oči a ryla dál...
Pořád si prohlížím její krásné tělo a nevinný obličej. V tom na jejím zápěstí zahlídnu ránu od nože! Vyděsilo mě to. Vždyť to už překonala, už to má za sebou...
Hned jí píšu malý dopisek s otázkou: Co se děje lásko?
Odpověděla jen, že mi to řekne o přestávce.
Jen co zazvoní, letím za ní a chytám ji za ruku. Odtáhnu ji na záchod a skoro už automaticky ji políbím. Vyčkávám co mi řekne. Mlčí, jen si mě pomalu prohlíží. Dívá se mi do očí a rukou mě hladí po těle. Sleduju její svůdné rty, neodolám a začnu ji líbat. Je to mnohem vášnivější než jindy. Byla tak poddaná...
Najednou se ode me odtrhla, začala brečet a utekla ze záchodu. Hned jsem se za ní vydala, ale na chodbě mě zastavila učitelka a začala mi vyčítat že nedávám pozor v jejich hodinách. Jen jsem v dálce zahlídla Eriku jak vyběhla ze školy. Ani jsem nenechala učitelku domluvit a rozběhla se za Erikou. Nikde ji nevidím a tak jsem se vydala po cestě co vede do lesa. Volám na ni, ale neslyším žádnou odpověď. V lese je temno, zima a větve stromů dosahující až na malou pěšinku mě děsí. Jdu dál, strachy se celá třesu. Najednou zahlídnu Eriku! Ležela na zemi.
Rozběhla jsem se za ní a otačila ji na záda. V ruce měla ještě zapichlou stříkačku a z pusy jí tekla krev. Nevím co dělat!!! Oblíkla jsem ji svou mikinu a snažím se ji probudit. "Eriko, Eriko!!! SLyšíš mě? Probuď se, prosím!" Jen zlechka otevřela oči a potichu zašeptala: "Nechej mě umřít!"
POkoušela jsem se ji nějak odtáhnou někam kde by mohla být pomoc, ale ujdu jen párset metrů a...
Erika je úplně studená, rty má fialové a NEDÝCHÁ!!!
S očima plnýma slz se ji pomouším oživit. VOlám o pomoc, ale nikdo nepřichází. Ještě asi hodinu jsem se pokoušela o umělé dýchání. Nezachránila jsem ji!
Co se to stalo? Ruce se mi třepou, nemůžu chodit, nadechnou se.
V tom zahlédnu stříkačku v její ruce. Nezaváhala jsem a vytáhla ji. Prohledávám Erice kapsy a najdu sáček plný bílého prášku, lžíci, zapalovač.
Bez Eriky nemůžu dál žít. Připravila jsem si dávku a vstříkla přímo do žíly. Lehla jsem si k Erice´, objala ji, zavřela oči a teď už jen vyčkávám smrt...
smutné... nevim co víc říct...:´((