Už jo to nějaký ten pátek, co začal životní příběh dívky jménem Katie. Katie měla šťastné dětství. Bohatou rodinu, spoustu hraček a lásky kolem sebe, sestřičku kterou měla moc ráda a hodně skvělých kamarádů.
Když byla Katie malá, uvědomovala si kam patří. Věděla že musí reprezentovat svou rodinu a podle toho se i chovala. Katie byla úspěšná ve všem co dělala. Byla jedna z nejlepších ve sportu, který milovala a její rodiče na ni byli hrdí. Jak Katie dospívala, začala si uvědomovat, že už nechce být jen loutkou se kterou její rodina manipuluje. Z hodné, veselé a milé holčičky se rázem stal jiný člověk. Když měla čerstvých 14 let, začala chodit po hospodách a klubech, okusila chuti podsvětí, přišla o pannenství a měla starší kamarády než ostatní v jejím věku. Společnost kolem ní nebyla dokonalá, ale Katie byla šťastná.
Její rodiče tohle ale nemohli pochopit. Zavírali ji doma, nutili k dokonalému studiu na gymnáziu, Katie s nimi musela absolvovat všechny jejich nudné dovelené a musela žít jejich smyšlený život.
katie nosila masku, kterou sundávala jen když nemusela trávit čas s rodiči. Když masku neměla, byla přátelská holka do nepohody, odhodlaná k adrenalinovému životy, ochotna zkoušet nové věci, milovala noční život. Když neměla masku, uměla se radovat ze života.
Ale jak čas ubíhal, ona musela nosit masku častěji a častěji a Katie ji začala nenávidět.
Zkoušela ji servat z obličeje, ale maska byla příliš dobře uzamčená. Jakmile její rodiče zpozorovali, že se snaží masku sundat, nastaly jí ještě horší časy. Doteď byla Katie silná a nebrala řeči rodičů tak vážně, ale teď se začala hroutit. Slova jsou někdy víc než činy... a pro Katie bylo velmi těžké najít smysl života v neustálém obviňování a ponižování. Ale pořád ji drželi při životě přátelé.
Katie byla statečná do té doby, než se jí přihodio toto:
Katie zase musela se svými rodiči na víkend na závody na kola. Neměla žádné námitky, protože věděla že by všechno zbytečnýma řečma jen zhoršila.
Už měli věci nabalené v autě,, když Katie zjistila že má propadlý pas (závody byly na Slovensku). Tak že pojede na občanku. Jenže! Katie svou občanku nevidělala minimálně půl roku. Začala tedy lítat po baráku, vyhazovat věci ze skříní a prostě se ji snažila najít. V tom přišel otec a začal na ni řvát, ať už ho nesere a okamžitě ji najde. Katie věděla že pokud občanku nenajde, bude mít obrovský problém. Celý svůj pokoj obrátila naruby a občanka nikde. Otec oznámil, že pokud tu občanku nepřinese, tak na ty závody nepojede nikdo. Možná by měla být spíš ráda, ale představa že se bude celý víkend učit zavřená v pokoji a nesmí vytáhnout paty ani na krok ji děsila. Navíc byl závod důležitý pro její ségru.
Do toho otec řval, že se nenechá vydírat nějakým HNUSNÝM spratkem.
Za pár chvil její otec zase útočil tím, že občanku schovala schválně. Mamka se ho ptala proč by to dělala, nacož otec zařval tak strašně bezcitně a hlasitě, že i psi utekli do boudy: "A CO BYS ČEKALA OD FEŤÁKA???"
.......
V tu chvíli se Katie začala dusit. Nemohla se nadechnout a plakala. Spadla na zem, hlavu si opřela do dlaní a s očima zalitýma slzama brečela a dokola opakovala "čuráku, čuráku"
Když už si o ní i vlastní otec myslí, že je feťák, její život ztácí smysl. Už ji obvinili z různých věcí, které nebyly pravdivé, ale tohle, už bylo nad míru. Katie by od něj čekala cokoliv, ale nic horšího na svou osobu ještě neslyšela. Její rodina ji vyřídila a dostala na dno.
Pak Katie občanku našla. Po cestě, když zastavili na záchod, si Katie stoupla doprostřed cesty a čekala že ji přejede auto. Před očima jejích rodíčů, ale auto těsně před ní odbočilo. To bylo pro Katie zklamání.
Dál už příběh neznám. Nevím jestli se z toho Katie ještě dostane, ale jestli bude někdy schopna svému otci odpustit svému otci za to, že jí zničilk život, nevím jestli bude mít chuť ještě žít.....
Ahoj,pokud se ti můj blog líbí a chceš mu dát hlas aby vyhrál 1.místo tak pro mě hlasuj mám tam přezdívku LuCinkA*
stačí když klikneš na web:je tam odkaz na hlasování díky