Maska
30. srpna 2007 v 21:07
|
My bad days
Brouzdám si temnou nocí,
svou masku z tváře sundávám.
Masku, kterou denodenně nosím,
mám z ní výčitky, sama sobě nadávám.
Každé ráno s nuceným úsměvem vstávám,
každou noc se smutnou tváří usínám.
Mezi lidma radsot a úsměvy rozdávám,
když jsem sama, na smutnou duši se přepínám.
Nesnáším přetvářku a masku sama nosím,
o lepší život mého Boha prosím.
Mám pár přátel co drží mě nad vodou,
ale jsou lidé co potápí k přátelům lásku mou.
Proto nosím masku železnou,
co dusí ve mě nenávist,
jsem slaboch, přežívám jako nějaká kořist,
co nechává se mučit zrůdou mě blízkou, příbuznou....
Malá mořská víla
13. června 2007 v 16:12
|
My bad days
About me? I don´t know....
Nechávám si svou
svou duši malou
v hloubce ukrytou
pod bílou hladinou
ve vlnách se proháním
dnes nadechnout se smím
až osud můj se naplní
do květů ledových
celá se proměním
celá se proměním
odpouštím ti zas
jsem dotyk mořských řas
odpouštím ti zas
jsem dotyk mořských řas
co před bouří tě ochrání
do snů ti tiše zpívám
jak sama často usínám
neslyšíš moje přání
uvnitř mě to svírá
samotnou němou
jsem malá mořská víla
s duší ztracenou
tak blízko tvého objetí
mé tiché prokletí
až osud můj se naplní
do květů ledových
celá se proměním
celá se proměním
odpouštím ti zas
jsem dotyk mořských řas
odpouštím ti zas
jsem dotyk mořských řas
co před bouří tě ochrání
do snů ti tiše zpívám
jak sama často usínám
odpouštím ti zas
odpouštím ti zas
neslyšíš moje přání
Nechávám si svou
svou duši malou
v hloubce ukrytou
pod bílou hladinou
ve vlnách se proháním
dnes nadechnout se smím
až osud můj se naplní
do květů ledových
celá se proměním
celá se proměním
odpouštím ti zas
jsem dotyk mořských řas
odpouštím ti zas
jsem dotyk mořských řas
co před bouří tě ochrání
do snů ti tiše zpívám
jak sama často usínám
neslyšíš moje přání
uvnitř mě to svírá
samotnou němou
jsem malá mořská víla
s duší ztracenou
tak blízko tvého objetí
mé tiché prokletí
až osud můj se naplní
do květů ledových
celá se proměním
celá se proměním
odpouštím ti zas
jsem dotyk mořských řas
odpouštím ti zas
jsem dotyk mořských řas
co před bouří tě ochrání
do snů ti tiše zpívám
jak sama často usínám
odpouštím ti zas
odpouštím ti zas
neslyšíš moje přání
Ztracená láska (staré)
31. května 2007 v 21:46
|
Meadow foxtail
ztracená láska
24.1.2007 22:47 | My graphomania

Jsem řeka a tys byl té řeky pramínek,
jsem oheň, tys byl mého ohně plamínek.
Náš vztah už je uvadlou květinou,
co dříve na louce vynikala,
Náš vztah je zapomenutou vidinou,
co kdysi nás tak lákala.
Naše duše co dřív tak hořely
vyhasly a změnily se v led,
poslední zprávy o Tobě nás proklely,
nemyslela jsem že by to mohlo tak bolet.
Naše cesty se rozchází
každý máme svůj směr,
každý nové partnery nachází
i my jsme měli na výběr...
Na tuto básničku, co jsem psala už docela dávno, jsem si dneska vzpomněla, páč jsem s tím dneska měla trochu spojitost. Celkem na city....
Další články
- You will die in this war 30. května 2007 v 21:28
- Kolik vás tady chce dojít až k maturitě?? 28. května 2007 v 16:46
- Hurikán Wilma 27. května 2007 v 20:17
- Dávám sílu jiným, ale příliš mě to vysiluje.... 24. května 2007 v 22:17
- Hrátky s holkama 24. května 2007 v 9:09